Jaké faktory ovlivňují motivaci občanů ČR vstupovat do politických stran?

Mnou vypracovaný hypotetický výzkumný projekt do předmětu Metodologie politologie z podzimního semestru 2010. Pokud toto bude náhodou číst někdo, kdo má tento předmět čerstvě zapsaný a hledá inspiraci, tak vězte, že můj výzkum je ukázkou toho, jak hypotetický výzkumný projekt NEMÁ být vypracován. Dostal jsem z něj poměrně tragicky nízké množství bodů (11 z 30). Z eseje jsem dostal taky docela málo (7 z 15), přesto jsem ale předmět ukončil (taky jsem Metodologii politologie věnoval celé Vánoce), takže se to dá i když výzkum zmršíte, tak jako já. Každopádně studentům, kteří výzkum dělali doporučuju nastudovat si tento můj výzkum – budete vědět, jak to nemá být. Výzkum mi hodnotil pan magistr Spáč. Úplně na konci výzkumu přikládám i hodnocení pana magistra, ať se můžete podívat, co přesně mám špatně.

Popis problému a výzkumné motivace aneb teoretické vymezení zkoumaného problému

V úvodu návrhu mého hypotetického výzkumného projektu bych rád objasnil, jaké jsou důvody pro to, že jsem si jako téma vybral právě téma „Jaké faktory ovlivňují motivaci občanů ČR vstupovat do politických stran?“. Pokusím se poukázat na to, proč je právě toto téma důležité a hodné výzkumu a také objasním, proč mohou být výsledky takového výzkumu celospolečensky přínosné. Souhrnně řečeno tedy představím význam zkoumaného problému, vysvětlím proč má smysl problém zkoumat a zároveň proč má smysl něco si o něm přečíst.

Demokracie. Právě tak se nazývá politický systém, ve kterém žijeme nejenom my, ale dnes již velká část zemí na celém světě, přičemž „demokratizující“ tendence ve světě pomalu, ale jistě vítězí nad těmi „totalizujícími“. Především pro tzv. „západní demokracie“ se vžil termín „liberální demokracie“ a v jedné takové žijeme i my v České republice. Demokracie je ve svém definičním minimu charakterizována jakožto „vláda lidu“[1] Co přesně to ale znamená? Zaprvé má lid možnost volit si své zástupce do parlamentu, zastupitelstev a jiných orgánů a tím prakticky vyjadřovat svou všeobecnou lidovou vůli. Zadruhé je tu pak možnost vstupovat do politických stran a přímo se na oné „vládě lidu“ podílet. Pokud to zjednodušíme, možnost „volit“ lze označit za aktivní právo, zatímco podílení se na vládě lidu prostřednictvím členství v politických stranách lze označit za právo pasivní. Možnost členství v libovolné demokratické politické stran určitě za právo označit lze – v totalitních režimech lidé takové právo nemají. V dnešní době však lidé tohoto práva vstupovat do politických stran a přímo se tak podílet na „vládě lidu“ příliš nevyužívají a rozhodně není masovou společností považováno za jakousi výsadu a přepych, který je jim díky demokracii umožněn.

Demokracie v žádném případě není ideální formou vlády, ale jak řekl Winston Churchill, „demokracie je tou nejméně špatnou vládou ze všech forem vlád“.[2] Churchill ale v podstatě neřekl nic nového – o nebezpečích souvisejících s demokracií věděli už staří Řekové přičemž nejvýstižněji to bylo zachyceno Platónem a Aristotelem. Aristotelés za ideální vládu považoval aristokracii ctnostných, reálně však za nejlepší uskutečnitelnou formu vlády považoval politeiu, stabilní vládu střední vrstvy, mix demokracie a oligarchie. Platón považoval za nejlepší formu vlády monarchii či aristokracii. O demokracii se vyjádřil v tom smyslu, že je ideálnímu uspořádání vzdálena ještě více, než oligarchie.[3] Demokracii vytýkal především to, že rezignuje na zajištění vlády nejlepších a vládnou v ní ti, kteří na svou stranu dokáží získat masu.[4] Kdo je ale touto „masou“? Jsou jí občané, kteří v dnešní době mohou vstupovat do politických stran a politiku tak ovlivňovat aktivně. Ostatně, první příklad takového občanského uvědomění nám dává právě antické Řecko. Zákony a politika řeckých měst se totiž nevynořily „odnikud“, nýbrž z diskuse mezi občany na agoře, tržišti, jež sloužilo jako politická aréna.[5] Po Solónových reformách měly v Athénách právo účastnit se lidového shromáždění všichni Athéňané.[6] V klasickém období řecké demokracie pak fungoval tzv. lidový sněm, nejvyšší orgán, jehož se mohli účastnit všichni občané. Zajímavostí, související s tématem mého výzkumu, je pak jistě fakt, že kvórum pro usnášeníschopnost sněmu bylo 6000 občanů.[7] Zde máme tedy jasný doklad toho, že participace občanů na politice je jev pro demokracii nadmíru důležitý a také že není jev nikoliv nový – pouze v posledních dvou stoletích institucionalizovaný do formy politických stran. V dnešní době se pak čím dál více „znovuobjevuje“ další fakt, znalý již v antickém Řecku, a totiž to, že kvalita demokracie nezávisí jen na vhodných politických institucích, ale také na kvalitách a postojích jejich občanů.[8] V této souvislosti je tedy důležité připomenout termín „občanská společnost“. Hledání občanských ctností je dnes chápáno jako nutný doplněk demokracie – ostatně již v aristotelské tradici občanského republikanismu narážíme na to, že politická činnost má hodnotu sama o sobě a že člověk se může plně realizovat jen v rámci politické participace.[9] To je ale v rozporu s dnešní dobou, kdy lidé účast v politických stranách, respektive politice, jako sféru seberealizace nechápou.

V protikladu k negativnímu vymezení demokracie od výše zmiňovaných autorit lze do kontrastu postavit výrok Abrahama Lincolna, který uvedl že „demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“. A právě druhá část Lincolnova vymezení je pro tento výzkum důležitá – „vláda prostřednictvím lidu“ lze chápat ve smyslu výkonu moci lidem, tedy ve smyslu široké účasti lidu na procesu vládnutí. A proces široké účasti lidu na procesu vládnutí lze jednotlivci nejlépe vyjádřit právě jejich členstvím v politických stranách. Pokud se podíváme do Evropy, určit trend vstupování či vystupování ze stran nelze podle politologa Michala Klímy jednoznačně. Podle něj v některých zemích, jako třeba v v Dánsku či Nizozemí, můžeme za poslední desítky let hovořit o trendu výrazného poklesu zájmu o členství v politických stranách. Na druhou stranu například v Belgii, Finsku či Německu se setkáváme se vzestupným trendem.[10] Pokud se podíváme do České republiky, politolog Lebeda uvádí, že Češi jsou ke stranám dlouhodobě skeptičtí. I přesto ale v poslední době zájem o členství v politických stranách roste a to především u mladých lidí. V současné době je v nějaké politické straně v ČR evidováno zhruba 200 000 lidí.[11] Pokud tedy toto číslo srovnáme s údajem o počtu oprávněných voličů v letošních parlamentních volbách (8 415 892)[12], vyjde nám, že procento voličsky oprávněných občanů ČR, jež se sdružují v politických stranách, je zhruba 2,37%.

Historie demokracie samotné nám ukazuje, že sdružování občanů v politických stranách je důležité, jelikož spolupodílení se lidí na tvorbě politických rozhodnutí je jedním ze základních znaků demokracie. V případě velkého poklesu členů politických stran můžeme dlouhodobě hovořit i o úpadku demokracie, jelikož se fakticky vláda dostane do rukou pouze úzké skupiny privilegovaných. Stranictví je tedy důležitým fenoménem, který pomáhá nejen uchovávat, ale zároveň i zkvalitňovat stav demokracie samotné. Je tedy celospolečensky maximálně přínosné zabývat se tím, jaké faktory v dnešní době ovlivňují tendence lidí vstupovat či nevstupovat do stran. V řeckých městských státech byla přímá účast občanů na tvorbě politiky ctností. V dnešní uspěchané době tomu tak není – co přesně je ale na vině? Nedostatek času, znechucení nad stavem politiky, zmasovění společnosti či zpohodlnění lidí obecně? Vzhledem k tomu, že velikost účasti občanů na tvorbě politiky prostřednictvím jejich vstupování do politických stran je znakem kvality demokracie a občanské uvědomělosti společnosti, je nadmíru důležité se zabývat právě problematikou mého výzkumu. Jeho výsledky nám totiž mohou prozradit hodně o stavu demokracie samotné a pomohou nám odkrýt motivace různých skupin obyvatel, týkající se toho, jakým směrem se ubírá jejich uvažování o členství v politických stranách.. Na základě výsledků mého výzkumu bude také možné analyzovat, v jakém stavu se česká post-komunistická společnost nachází v souvislosti s tím, zda-li budou převažovat faktory více materiální, či ideové. Výzkum tak bude relevantní a přínosný hned z několika hledisek – z hlediska politologického, z hlediska společenského a dále z hlediska studia kvality demokracie v naší republice. V neposlední řadě pak vzhledem k formě a typu sběru dat (viz. níže) nelze opomenout ani sociologickou stránku a relevanci tohoto výzkumu.

Výzkumné otázky a cíle

Definování výzkumných otázek nám pomůže určit, co přesně chceme výzkumem zjistit a zároveň tedy i vymezíme, o co se výzkum zajímat nebude. Výzkumné otázky tedy představují určitou redukci zkoumaného tématu, jeho přesné vymezení a zároveň oddělení od témat, která nás v našem výzkumu nezajímají. Pro větší přehlednost a lepší kategorizaci výzkumných otázek budou otázky rozděleny dle klasického schématu do tří skupin na otázky „co (jaké)“, „proč“ a „jak“. Tím tedy vytvoříme pro konkrétní výzkumné pole sekvenci co-proč-jak.

• „co“ otázky

Tento první typ otázek vyžaduje deskriptivní odpověď. Důležité je zjištění a popsání charakteristik různých sociálních fenoménů. V rámci tohoto výzkumu můžeme zařadit mezi „co“ otázky tyto následující otázky:

• Co ovlivňuje motivace lidí vstupovat či nevstupovat do politických stran?
• Jaké politické postoje zastávají lidé vstupující (či bez zájmu vstupovat) do politických stran?
• Jak ovlivňuje dosažené vzdělání motivaci lidí vstupovat do politických stran?
• Jak ovlivňuje pohlaví motivaci lidí vstupovat do politických stran?
• Jak ovlivňuje třídní rozpor zájem lidí vstupovat do politických stran?
• Jaký vliv má konfliktní linie centrum – periferie na zájem lidí vstupovat do politických stran?
• Jaké jsou hlavní faktory jež ovlivňují lidi v otázce vstupování či nevstupování do politických stran?
• Jak ovlivňuje zájem lidí o politiku jejich motivace v otázce vstupování či nevstupování do politických stran?
• Jaké existují faktory, které by lidi „donutily“ vstoupit do politických stran bez ohledu na ostatní faktory ovlivňující zájem lidí o vstupování do politických stran?
• Jak spolu souvisí materiální a ideová stránka související se vstupem lidí do politických stran?

• „proč“ otázky

Otázky z kategorie „proč“ poukazují na příčiny a důvody pro existenci pravidelností v určitém fenoménu. Cílem otázek je vysvětlit vztahy mezi jevy.

• Proč lidé vstupují (nevstupují) do politických stran?
• Proč lidé vstupují do politických stran více z ideového než z materiálního hlediska (či naopak)?
• Proč je u určité sociální skupiny tendence vstupovat do politických stran vyšší (nižší) než u jiné sociální skupiny?
• Proč lidé s levicovou orientací vstupují do politických stran častěji (méně častěji) než lidé s pravicovou orientací?
• Proč lidé z Brna vstupují do politických stran častěji (méně častěji) než lidé z jeho periferie?
• Proč lidé vysokoškolsky vzdělaní (či vysokou školu studující) vstupují do politických stran častěji (méně častěji) než lidé bez vysokoškolského vzdělání?
• Proč lidé se zájmem o politiku jako takovou vstupují do politických stran častěji (méně často) než lidé, jež se o politiku nezajímají (či zajímají jen povrchně)?

• „jak“ otázky

Cílem „jak“ otázek je zjištění možnosti změny stávajícího stavu, popřípadě ohodnocení následků této změny.

• Jak je možné změnit postoj lidí k otázce vstupování do politických stran?
• Jak se musí změnit nahlížení lidí na politiku (či jejich zájem o ni), aby se zvýšil jejich zájem o vstupování do politických stran?
• Jaké trendy lze do budoucna očekávat v souvislosti se vstupováním lidí do politických stran na základě výsledků zjištěných tímto výzkumem?
• Jak lze aplikovat výsledky výzkumu na posouzení kvality a stavu demokracie v České republice?
• Jak občansky uvědomělá je česká společnost?
• Jaké teoretické důsledky se dají vyvodit z faktorů jež většinově ovlivňují zájem o vstupování (nevstupování) lidí do politických stran?
• Může být případné výzkumné zjištění, že ochota lidí vstupovat do politických stran je na velice nízké úrovni, ohrožením pro budoucí zachování demokratického vývoje v České republice?

Co se týče cílů výzkumu, cíle jsou primárně a v první řadě do značné míry determinovány tím, o jaký typ výzkumu se jedná. Rozlišujeme výzkum aplikovaný a výzkum základní. V případě tohoto konkrétního výzkumu se bude jednat o výzkum základní. Co bude cílem tohoto základního výzkumu jsem již částečně nastínil v první kapitole návrhu, kde jsem se zabýval popisem problému a výzkumnými motivacemi. Cíle mého výzkumu jsou také do značné míry determinovány výše uvedenými výzkumnými otázkami. Posledními body, jež výzkumné cíle ovlivňují, budou zvolení teorií (konceptů, modelů) vhodných jako teoretický podklad pro výzkum, dále způsobů, jakým budou data sebrána a také zvolení samotného typu dat.

Cílem výzkumu tedy bude prozkoumat, jaké faktory obecně přispívají k rozhodování lidí vstupovat či nevstupovat do politických stran. Ve výzkumu se zaměřím na určité pravidelnosti v souvislosti s různými proměnnými, jakými budou například vzdělání, stupeň zájmu o politiku či pohlaví dotazovaných. V neposlední řadě se také zaměřím na faktory ovlivňující motivaci občanů ČR vstupovat do politických stran v souvislosti s cleavages, tedy s konfliktními liniemi. Vybral jsem si konkrétně dvě konfliktní linie a  to sice rozpor centrum – periferie (ve smyslu Brno – jeho okolí) a rozpor třídní (ve smyslu voliči levice – voliči pravice). Budu se tedy zajímat o to, jaké faktory ovlivňují motivaci vstupovat do politických stran u lidí v Brně v porovnání s lidmi z okolí Brna. Dále pak o to, jaké faktory ovlivňují motivaci vstupovat do politických stran u voličů levice v porovnání s voliči pravice. Výzkum se tedy zaměří na to, vysledovat určité pravidelnosti a určité sociální vzorce, u kterých by šly určit společné převažující faktory motivující či demotivující určité skupiny obyvatel ke vstoupení či nevstoupení do politických stran. Tyto pravidelnosti se výzkum pokusí objasnit. Důležité bude také porozumění těmto pravidelnostem. Nepůjde tedy pouze o získání hrubých dat a jejich porovnání, na základě výpovědí respondentů se výzkum bude snažit porozumět jejich motivacím a důvodům, které je vedou k tomu či onomu rozhodnutí. Co se cílů výzkumu týče, opomenout rozhodně ani nelze to, co již bylo naznačeno v poslední kategorii výzkumných otázek („proč“ otázek) – výzkum se pokusí o předpověď toho, co výsledky výzkumu mohou znamenat pro společnost do budoucna. Pokusí se také o nastínění toho, jak se bude zájem o vstup do politických stran vyvíjet do budoucna a jaké faktory budou ovlivňovat zvyšující se či snižující se zájem občanů o vstup do politických stran. Některé body zmíněné v tomto popisu cílů výzkumu budou ještě detailněji vysvětleny v dalších částech návrhu výzkumu.

Přehled literatury k tématu

Odborná literatura zkoumající faktory ovlivňující motivaci občanů ČR vstupovat do politických stran u nás neexistuje. U několika málo publikací by se našlo velice okrajově zmíněné zastoupení tohoto tématu, ovšem nikoliv v podobě hlavního tématu dané knihy. Nejedná se dokonce ani přímo o výzkum oněch faktorů, ale spíše o záležitosti více či méně související. Hlavními již existujícími zdroji, jež se tématem tohoto výzkumu zabývají, jsou sociologické studie Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). CVVM  podniklo celkem dvě šetření, jehož téma je prakticky totožné s tématem tohoto výzkumu. Nejprve v říjnu 2007 šetření na téma „Důvody pro vstup do politických stran“[13] a  v říjnu 2008 šetření s názvem „Důvody vstupu do politických stran“.[14] V obou případech se jednalo o osobní rozhovor tazatele s respondentem a jako výzkumný nástroj byl použit standardizovaný dotazník. Počet dotazovaných osob byl 1038, respektive 834. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak česká společnost smýšlí o důvodech, které vedou jednotlivce ke vstupu do politických stran. Byly položeny pouze tři otázky přičemž první dvě otázky měly vždy pět předem připravených možností odpovědí. První otázka zněla „Proč lidé vstupují do politické strany?“, přičemž možnosti byly „získat kontakty“, „zisk pozice a funkce“, „finanční zisk“, „zlepšit situaci“, „plnit program strany“ a „někam patřit“. U každé možnosti mohly dotazovaní odpovědět „rozhodně ano“, „spíše ano“, „spíše ne“ či „rozhodně ne“. Největší podíl „rozhodně ano“ získala možnost „finanční zisk“, zatímco nejmenší podíl získala možnost „plnit program strany“. Druhá otázka zněla „Proč by lidé měli vstupovat do politických stran?“. Odpovědi byly stejné jako v první otázce, výsledky byly ale prakticky úplně opačné. Poslední otázka výzkumu pak zněla „Uvažují Česky a Češi o vstupu do politické strany?“. Výsledkem bylo 12% pro „ano“, 85% pro „ne“ a 5% pro „neví“. Stejný výzkum CVVM o rok později byl navíc doplněn o několik doplňujících otázek, grafů a porovnání. V mém hypotetickém výzkumu budou použity jiné metody k získání informací o motivech vstupu lidí do politických stran. O tom ale viz. v dalších kapitolách návrhu výzkumu.

Za částečně relevantní vzhledem k tématu tohoto výzkum lze označit kapitolu „Společenské postoje a životní hodnoty můžu a žen – poznatky z výzkumů veřejného mínění“ z publikace Současná česká společnost – sociologická studie (Zdeňka Mansfeldová a Milan Tuček). Najdeme zde například výzkum možností u mužů a žen účastnit se aktivně v politice, či důležitost životních hodnot u mužů a žen, kde jednu z možností tvoří i „prosazovat politiku své strany“. Publikace je z roku 2002, tedy již neaktuální.

Za malou zmínku stojí i aktuální článek Markéty Bartošové z Českého rozhlasu, která zkoumala tendence lidí vstupovat do stran přímo ve stranách samých. Z metodologického hlediska však tento výzkum není korektní, tudíž jej můžeme chápat pouze jako článek z kategorie „zajímavostí“.[15]

Volba výzkumných strategií

Volba výzkumné strategie patří mezi nejdůležitější, byť teoretické kroky výzkumu. Do značné míry totiž determinuje konečné výsledky daného výzkumu. Pro potřeby tohoto výzkumu bude využita smíšená, induktivně-abduktivní strategie. V tomto případě je tomu tak proto, že budou sbírány dva typy dat, přičemž k jednomu typu se hodí induktivní, zatímco ke druhému abduktivní výzkumná strategie. Co se týče induktivní strategie, bude se začínat sběrem jednoznačných dat (uzavřené otázky), na jejichž základě bude možné provést určité generalizace. Tyto generalizace pak budou využity při další analýze všech dat, přičemž cílem bude vytvoření určité teorie. U abduktivní strategie se odhalují motivace chování v životě, je tedy jasné, že toto lze zkoumat za pomocí otevřených výzkumných otázek. Na základě získání těchto výpovědí se vytvoří určitá teorie, která nám v kombinaci s ostatními daty pomůže k popisu a porozumění zkoumaného problému v širších souvislostech.

Výběr relevantních konceptů, teorií a modelů

Koncepty výzkumu jsou reprezentovány proměnnými. Je tedy nutné provést operacionalizaci tím, že si ukážeme, co v našem výzkumu představuje závislou a co nezávislou proměnnou. Výzkumná otázka zní „Jaké faktory ovlivňují motivaci občanů ČR vstupovat do politických stran?“ Lze konstatovat, že „faktory ovlivňující motivaci občanů ČR“ tvoří nezávislou proměnnou, zatímco jejich „vstupování do politických stran“ je proměnná závislá. Hodnota závislé proměnné závisí na stavu nezávislé proměnné (na oněch faktorech).

Jako oporu pro svůj výzkum jsem zvolil částečně pozitivistickou teorii, z větší míry pak realismus a konkrétně pak subtilní realismus a transcendentální realismus. Dle pozitivismu existuje reálný, na vědci nezávislý svět, existují v něm pravidelnosti či vzorce a vztahy mezi jednotlivými částmi světa mají kauzální charakter. To je pro tento výzkum důležité, jelikož se bude snažit právě o zachycení pravidelností v souvislosti s tím, jaké faktory motivující lidi ke vstupu do stran se objevují často, stejně tak je důležité budování sociálních vzorců a kauzální charakter ve smyslu vlivu jedné proměnné na druhou (nebo například tím jak politické strany samé ovlivňují faktory motivující lidi ke vstupu do stran). Pohled realismu na poznatelnost světa je velice podobný pozitivismu. Proč ale volím právě subtilní realismus? Ten se zabývá odhalováním generativních mechanismů uvnitř objektivně existující sociální reality a odmítá tzv. naivní realismus který tvrdí, že realita existuje nezávisle na lidských konstrukcích. Naopak, lidské myšlení je ovlivněno mnoha konstrukcemi, které si lidé sami vytvoří, či na ně má vliv jejich okolí, místo kde žijí apod. To vše pak formuje jejich názory a proto je pro nás subtilně realistická teorie relevantní. Nestačí pravidelnosti zjistit, ale jde o to je vysvětlit, což je jeden z cílů tohoto výzkumu a zároveň specifický rys subtilního realismu.[16] Pozitivistická epistemologie tvrdí, že všechna vědecká tvrzení se zakládají na datech a faktech a hypotézy se testují srovnáním s fakty. V realistické koncepci ale zákony nepředstavují tvrzení o událostech a jevech, ale tvrzení o způsobu působení. V rámci tohoto výzkumu je to opět důležité, jelikož půjde právě o to jaké názory mají lidé různých sociologických kritérií, tudíž lidé, na které působí rozdílné vlivy. Dle subtilního realismu je úkolem vědy navrhovat teorie k vysvětlení reálného světa – to je tedy opět v souladu s tím, kam chce tento výzkum směřovat.[17] Dle transcendentálního realismu pak sociální jevy neexistují pouze v naší hlavě, ale i objektivně ve světě, kde je třeba hledat pravidelnosti a z těchto pravidelností se poté dají odvodit konstrukty, jež jsou podkladem sociálního života. To je tedy opět v souladu s cíly výzkumu, jelikož výzkum se na základě zjištěných pravidelností týkající se faktorů pokusí dovodit širší konstrukty sociálního života zkoumané skupiny obyvatel.

Chtěl jsem pro výzkum také zvolit teoretický model případové studie, jejíž struktura by seděla tomu, jak bych měl v plánu výzkum vést, zásadní problém ovšem představovalo definiční vymezení případové studie, které říká, že se zabývá sběrem velkého množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců.[18] To je ale v rozporu s tímto výzkumem, jelikož data budou získávány od velkého množství jedinců. Rozhodl jsem se tedy pro zakotvenou teorii, ovšem v poupravené podobě vyhovující nejlépe cílům mého výzkumu. Zakotvená teorie je v prvé řadě induktivní vědeckou metodologií a tudíž pasuje do rámce výzkumných strategií výzkumu. Cílem je umožnit tvorbu teorie, jež je věrná empirii (zde já dodávám v kombinaci se subtilně realistickým chápáním světa). Cílem je tedy vybudovat určitou teorii na základě empiricky zjištěných dat, což je přesně něco co je (mimo jiné) cílem výzkumu. Mats Braun uvádí v publikaci Jak zkoumat politiku (P. Drulák a kol.), že metoda zakotvené teorie se hodí pro studium jevu, o kterém je zpracováno málo teorií.[19] Vzhledem k absenci relevantní literatury či řádných politologických výzkumů se domnívám, že toto kritérium pro můj výzkum sedí zcela přesně. Zakotvenou teorii ale pro účely mého výzkumu poněkud „okosím“ o některé její součásti. Předně v zakotvené teorii probíhá analýza a sběr dat paralelně. To v mém výzkumu platit nebude. Stejně tak nebude splněna podmínka opakovaného porovnávání, jež je součástí zakotvené teorie.[20] Dle Brauna vstupuje výzkumník do terénu vybaven pouze prvotními vágními koncepty a představami o zkoumané oblasti, přičemž velmi často používanou metodou sběru dat je rozhovor, což je opět něco co přesně sedí k mému výzkumu. Jan Hendl pak poukazuje na jakousi linii, po které kvalitativní zakotvené teorie postupují: koncepty -> data -> hypotézy -> teorie.[21] To je něco, čeho by se chtěl můj výzkum držet. Na závěr této kapitoly ještě upřesním, že z hlediska kvalitativního a kvantitativního typu výzkumu půjde o výzkum smíšený.

Rozhodnutí o typu získávání a typu dat & výběr „vzorku“ a „terénu“ pro sběr dat

Data budou získávána formou standardizovaného rozhovoru s částí uzavřených a částí otevřených otázek. Tato metoda bývá v odborné literatuře označována také jako strukturovaný rozhovor. Pojmy standardizovaný či strukturovaný rozhovor značí to, že scénář (dotazník) rozhovoru je předem jasně dán a tazatel postupuje podle předem jasně stanoveného schématu. Není zde prostor pro specifickou tazatelovu reakci na respondentovi odpovědi, nejsou zde přidávány nové, adicionální otázky v závislosti na respondentových odpovědích. To je rozdíl oproti nestandardizovanému rozhovoru, který vyžaduje specifické zásahy tazatele do struktury rozhovoru v závislosti na tom, co respondent odpovídá.[22] Pro tento výzkum se ale více hodí právě rozhovor standardizovaný. Co se týče typu otázek, první část bude představovat otázky uzavřené, další část otázky otevřené. Otázky uzavřené značí, že dotazovaný má předem zúžený výběr pro svou odpověď na základě tazatelem poskytnutých možností. Naopak otevřené otázky nedávají dotazovanému na výběr, nýbrž ho nechají ať sám odpoví cokoliv, co uzná za vhodné.[23] Co se týče samotného standardizovaného rozhovoru, pomocí kterého tedy budou získávána data pro tento výzkum, bude platit následující striktní schéma (struktura) dotazníku[24] (rozhovoru), které jsem vypracoval (obrázek č. 1).

Co se týče typu získaných dat, při pohledu na schéma dotazníku je typ získávaných dat zřejmý. Co se týče typu získávání dat, bylo také určeno, že půjde o standardizovaný rozhovor s uzavřenými a otevřenými otázkami. S tím se ale pojí problematika zápisu těchto dat. Proto upřesním, jak budou data sbírána aby mohla být skončení fáze terénního výzkumu analyzována. Pro sběr výsledků uzavřených odpovědí bude tazatel respondentovi otázky sám zapisovat do elektronického dotazníku, který bude mít formu takovou, jak ukazuje tabulka č.1 a tabulka č. 2. První tabulka označuje data ze sběru dat na ulici, druhá tabulka označuje data ze sběru dat na FSS / FF / ESF MU.[25]

U uzavřených otázek bude třeba využít nejmodernějších technologií. Tazatelé budou vybaveni moderními diktafony s displejem, přičemž postup bude takový, že nejdříve zapíší do tabulkového procesoru (elektronicky) odpovědi z uzavřených otázek a poté na diktafon nahrají respondentovi odpovědi na otevřené otázky, přičemž poté co respondent zodpoví všechny otevřené otázky, si tazatel nahraný soubor uloží jako „respondent_ulice_1“ či „respondent_skola_54“ atd., přičemž číslo na konci bude shodné s číslem odpovědí u uzavřených otázek. Analýza dat po skončení sběru dat tak nebude složitá ve smyslu zmatku kolem toho, jaké odpovědi na otevřené otázky patří kterému respondentovi.

Nyní je třeba vysvětlit výběr vzorku a výběr terénu pro sběr dat, aby obrázek, tabulky i předešlý text dával jasný smysl. Terénní výzkum bude veden na „dvou frontách“. První frontou bude ulice, přičemž tazatelé budou oslovovat náhodné chodce[26]. Stanoviště tazatelů bude v prostoru od konce Náměstí Svobody v Brně až po Hlavní nádraží. Jedinou podmínku kromě podmínky věkové bude tvořit podmínka pohlaví – je potřeba získat data od 300 mužů a 300 žen. Druhá fronta výzkumu bude na FF, FSS a ESF MU, přičemž z každé fakulty bude vyzpovídáno 100 mužů a 100 žen (ne vyučující, maximálně doktorandi, tudíž studující), tudíž celkový počet bude stejný jako u výzkumu z ulice – 300 mužů a 300 žen. Tři vybrané fakulty jsou vybrány záměrně, jelikož reprezentují humanisticky zaměřené fakulty univerzity (do výzkumu jsem se rozhodl nezařadit právnickou fakultu, což nemá žádný konkrétní důvod, mým výzkumným cílem by jednoduše byly právě ony tři zmíněné fakulty a ne jiné). V případě, že by dotazovaný na dané fakultě nebyl studentem dané fakulty, do výzkumu by nebyl zahrnut.

Co se týče tazatelské sítě, nebyli by najímáni žádní brigádnici, nýbrž by se vytvořil tým výzkumníků, kteří by měli velký zájem na tom, aby byl výzkum vypracován a tudíž by sami v terénu data získávali. Tým by měl 10 osob, přičemž 5 by jich data sbíralo na fakultách, 5 na ulici. Čas vymezený výzkumnému projektu by pak představoval 2 měsíce, přičemž první měsíc by byl věnován sběru dat, druhý měsíc by pak byl věnován pečlivé analýze dat, tvorbě případných závěrů, teorií apod.

Tabulka č. 1 – dotazník pro sběr dat na „ulici“

Zdroj: Autor

Tabulka č. 2 – dotazník pro sběr dat na MU (FF, FSS, ESF)

Zdroj: Autor

Obrázek č. 1 – schéma standardizovaného dotazníku pro účely výzkumu

Zdroj: Autor

Úvaha o praktických a etických problémech výzkumu & závěrečné shrnutí

Návod na to, jak data analyzovat a převést do závěrů můžeme najít v publikacích Kapitoly ze sociologie veřejného mínění (Šubrt) a Kvalitativní výzkum (Hendl). Obě publikace jsem shledal velice přínosnými a kvalitními.

Stejně jako v jakékoliv jiné činnosti lidského konání, i v případě vypracovávání tohoto výzkumu mohou vzniknout problémy, se kterými nebylo dopředu počítáno či u kterých se vůbec nepředpokládalo, že by mohly nastat. Otázka kvality výzkumného týmu pak bude právě tím faktorem, který určí, nakolik by realizace výzkumu utrpěla či neutrpěla, pokud by se neočekávané problémy dostavily. Z etického hlediska výzkum problém nepředstavuje, jelikož není zkoumána žádná choulostivá otázka, která by mohla někoho poškodit či uvést do rozpaků. Etické hledisko je naopak možné konfrontovat až při samotných výsledcích výzkumu, kdy výsledky výzkumu mohou mít určitou etickou validitu.

Je možné, že některé záležitosti použité v tomto návrhu výzkumu nebyly použity správně, vzhledem k tomu že jsem se otázce metodologie politologie dříve nevěnoval a toto je můj první návrh výzkumu, nedivil bych se tomu. Je dokonce i možné, že samotné výzkumné otázky mohly být položeny lépe, či dokonce cíle výzkumu mohly být lepší. Nevím například, zda-li je možné použít motivů konfliktních linií tak jak jsem je použil s cílem získat přehled o tom, jaké faktory ovlivňují motivace lidí vstupovat do politických stran na základě těchto faktorů. Považoval jsem to však za velice zajímavý nápad, který by mohl výzkum obohatit o nová data. Například konfliktní linie centrum – periferie ve smyslu Brno – jeho okolí, může být v tomto výzkumu problematická, uvážíme-li, že spoustu studentů bydlí na kolejích. Domnívám se ale, že jejich odpověď, zda jsou z města či z vesnice, ještě více posílí relevantnost dat týkající se této konfliktní linie – pokud na kolejích bydlící student uvede město, dá tím najevo že se cítí být měšťanem a nemá vztah ke své rodné vesnici, naopak pokud student z kolejí uvede, že pochází z vesnice, dá tím najevo že je hrdý na svou mateřskou dědinu a posílí tak význam zjištěných dat. Závěrem mi nezbývá než dodat, že jsem se snažil vypracovat návrh nejlépe jak jsem uměl, s tím, že jsem se nad jeho jednotlivými částmi dlouho zamýšlel tak, abych nic nevynechal a vypracoval návrh co nejpodrobněji. Bohužel na úkor maximální stanovené délky výzkumu. Doufám, že na výzkumu samotném ale je vidět, že jsem jej „neodflákl“.

Seznam použité literatury:

DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku. Praha. Portál, 2008. 256 s.

ISBN: 978-80-7367-385-7

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha. Portál, 2005. 408 s.

ISBN: 80-7367-040-2

HLOUŠEK, Vít. Demokracie – teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno. Masarykova univerzita, 2007. 380 s.

ISBN: 978-80-210-4249-0

KLÍMA, Michal. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha. Radix, 2003. 275 s.

ISBN: 80-86031-13-6

MANSFELDOVÁ, Zdenka. Současná česká společnost – sociologická studie. Praha. Sociologický Ústav AV ČR, 2002. 390 s.

ISBN: 80-7330-009-5

MINOGUE, Kenneth. Velmi krátký úvod do politiky. Brno. Barrister & Principal, 2001. 116 s.

ISBN: 80-85947-77-3

ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. Praha. Portál, 2000. 304 s.

ISBN: 80-7178-461-3

ŠUBRT, Jiří. Kapitoly ze sociologie veřejného mínění – teorie a výzkum. Praha. Karolinum, 1998. 242 s.

ISBN: 80-7184-522-1

Internetové články:

BARTOŠOVÁ, Markéta (2010): Politické strany lákají nové členy různě. Zájem o vstup ale klesá, on-line text, (cit. 2010-11-9). (http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/politicke-strany-lakaji-nove-cleny-ruzne-zajem-o-vstup-ale-klesa--781530).

POKORNÝ, Jakub (2009): Zástupy studentů rozšiřují členské základny stran, jen KSČM vymírá, on-line text,  (cit. 2010-11-9).

(http://zpravy.idnes.cz/zastupy-studentu-rozsiruji-clenske-zakladny-stran-jen-kscm-vymira-11z-/domaci.asp?c=A091127_220242_domaci_vel).

Internetové dokumenty:

CVVM. 2008. Důvody vstupu do politických stran. (cit. 2010-11-9). (http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100839s_pv81113.pdf).

CVVM. 2007. Důvody pro vstup do politických stran. (cit. 2010-11-9). (http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100726s_pv71102.pdf).

ČSSÚ. 2010. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28.05. – 29.05.2010. (cit. 2010-11-9). (http://volby.cz/pls/ps2010/ps2?xjazyk=CZ).

Váš projekt sa potýka so zásadnými nedostatkami, ktoré by sa negatívne odrazili
na jeho výstupoch. Chýba vám priblíženie rozsiahlejšieho množstva literatúry,
týkajúcej sa danej problematiky, čo je povinná súčasť tejto práce.
Problematické je predovšetkým samotné prevedenie výskumu. Výhrada smeruje k
zapojeniu spravidla nestraníckej verejnosti do okruhu respondentov. U tejto
skupiny jednotlivé výskumy preukazujú, že pri otázkach týkajúcich sa členstva v
stranách verejnosť vyjadruje silne kritické postoje k straníctvu (čo dokladajú
aj vami uvedené prieskumy CVVM). Verejnosť tak výrazne rozlišuje medzi tým,
prečo osoby do strán vstupujú a tým, prečo by tak mali robiť. Dáta získané
touto cestou by tak pre váš výskum mali iba nízku výpovednú hodnotu. Obdobne
tak nie je nikde vysvetlené zloženie vzorky, a to v súvislosti so zapojením
troch konkrétnych univerzít, čo iba podtrháva prosté vylúčenie právnickej
fakulty bez akéhokoľvek relevantného dôvodu (s.14). 
Posledná vec sa týka rozsahu. Stanovený rozsah (8-9 normostrán) nie je
orientačný, ale záväzný, čo je nutné rešpektovať. Malé prekročenia (zvlášť nad
rámec vymedzeného objemu) sa dajú bez problémov tolerovať, ale vo vašom prípade
ide o dvojnásobok maximálnej hranice, čo sa nedá prehliadnuť. Jednotný rozsah
je mimo iné nástrojom, ktorý má zabezpečiť objektívne zrovnateľné podmienky pre
každého.

linkuj.cz vybrali.sme.sk